Deník kočky B

Denisa Nespěšná

Tak toto jsem já, Britney. Jsem perská kočka s krásně karamelovou srstí. Je mi jeden kočičí rok, to je asi tvých šest let. Tak co, už ti to docvaklo? Ano, jsem mluvící a píšící kočka, která si píše svůj deník o svých všedních i nevšedních dnech. V příbězích se budu vyskytovat já a můj majitel William, ale všichni mu říkají Willi. Bydlíme ve Velké Británii ve městě Menchester. Máme tam velký dům se zahradou. Tak seznamování máme za sebou, a tak můžeme jít přímo k mému deníku…

Kapitola 1.

Willi nechápe

Je 5. 2. ráno, přesněji 9:30 a Willi pořád spí. Ale já mám HLAD. S tím se musí něco udělat…. Tak jsem se sebrala a hop na jeho postel. Nejdříve se projdu po jeho břiše a.…. nic, polechtám ho po noze ocáskem, cukne nohou a…. zase nic. A tady mě to přestalo bavit. Přišla jsem k jeho hlavě a spustím: meow meow meowwww meow. A on mě z té postele klidně shodí. No je tohle normální? Jen co se vydrápu zpět, jemně mu do obličeje strčím packou, no a zase nic. Tak udělám to stejné, ale s drápky.Konečně vyskočil. Hned potom co mi vyhuboval, šel do sprchy. Dobře, to jsem ještě přetrpěla. I když si vařil kávu, tak jsem to přetrpěla, ale tohle je přes čáru! On si klidně sedne!? A dost! Tady končí sranda. Já mám HLAD! Tak jsem odběhla do kuchyně a dotlačila jsem do obýváku misku na žrádlo, ve které kupodivu nic, opakuju-nic nebylo! Myslela jsem, že to pochopí. A víte, co on na to? „No, vidíš, jak jsi šikovná?“

No nic, tak se dnes asi nenajím. Je 11:00 a stále jsem neměla…. a podívejme se, v kuchyni je velký pytel granulí. Jen jsem ho spatřila a už jsem měla vytasené drápky. Rozběhla jsem se a pořádně jsem ho rozpárala. Kromě toho, že jsem se najedla, byl v kuchyni pořádný čurbes. A někdo z nás dvou to bude muset uklidit. No…. já to rozhodně nebudu. Tak se aspoň Willi naučí dávat mi najíst včas.

Kapitola 2

Veterina

NOOO, tak čím bych tak začala…Je 7. 2. a víte, co ten cvok Willi vymyslel? Kontrolu na veterině.

A víte proč? Ne proto, že bych to potřebovala, ale on se chtěl vidět s paní veterinářkou. Když jsem jako malá šla poprvé k veterinářce na očkování, ošetřovala mě veterinářka Ella Poppy Charplová. A tam se ten popleta Willi do veterinářky Poppy bláznivě zamiloval. A já jsem teď taková jejich spojka. Kdyby si s ní Willi radši domluvil rande. Ne, on mě radějii bude tahat po celém městě až na veterinu! Tak mě do kočičí přepravky nejdříve lákal na pamlsek. Můj pohled vyzařoval něco jako: Tak takhle blbá vážně nejsem, Willi. Tak to zkusil násilím. Rval mě tam jako kus hadru, ale marně. A pak se rozhodl, že to je k ničemu. Ale pak ho napadlo že mi zajde pro speciální veganské granule, které prodávají na veterině.

A abych řekla pravdu, není to žádná dobrota. Naopak – větší hnus jsem nikdy nejedla.

Ale přetrpěla jsem to. Hlavně že jsem se nemusela mačkat v přepravce. Později…

Ne že by mi to vadilo, ale Willi je už dvě a půl hodiny pryč, tak předpokládám že jim to vyšlo a šli někam na večeři. A opravdu Willi přišel tak rozjásaný, že mi zapomněl dát ty veganské granule. Ale pole toho, jak se tvářil,bych řekla, že ani žádné granule nekoupil….

Kapitola 3

Nová kočka

Je 10.2. a dnes má svátek Williamova teta Valentýna z Londýna. Myslela jsem si, že za ní pojedeme, protože Willi strávil dvě hodiny v koupelně. Ale ne, nejedeme nikam. Willi celý rozdováděný a s úsměvem na tváři odkráčel do práce. Ještě na mě mezi dveřmi zavolal: „A Britney, uprav se, na večeři přijde kočka.“

V tu chvíli jsem celá ztuhla. Měla jsem spoustu otázek. Jako že se budu o všechno dělit s nějakou novou kočkou? Kde bude spát? Co bude jíst? Budeme mít každá svou misku? Bude to taky perská kočka?

Bude mít na mě Willi vůbec čas? Bude ji mít Willi radši než mě? A tohle jsem si ve své kočičí hlavě pořád promítala. Měla jsem strach, jestli mě Willi nevykopne na ulici. Nehybně jsem ležela na sedačce tak, jak jsem celá ztuhla. Čekala jsem, co bude, až Willi přijde domů. Pořádně mě vystrašil, když odemykal vchodové dveře. Ale… do dveří nevstoupil Willi, ale KRÁSNÁ dáma. Jmenovala se Ella Poppy Charplová a byla to veterinářka. Willi a já už jí známe, ale o tom už víte.

Dávala jsem si dohromady Poppy s ranní větou Williho a… a pak mi to docvaklo! Dnes je den svatého Valentýna a Willi si přivedl svoji přítelkyni! A hned jsem měla čistou hlavu a po dlouhém a namáhavém dni jsem mohla konečně spát.

No a čas šel dál a po třech měsících se stalo toto:

Kapitola 4

Stěhování

Tak dnes je 10.5. Ano, jsou to přesně tři měsíce, co k nám přišla Poppy na večeři. A… Chtěla jsem dnes psát o tom, jak Willimu asi hráblo. Ale mám úplně nové téma! Před domem nám zastavila velká dodávka s velkým nápisem: Stěhování na míru. Co? My se budeme stěhovat? Taková otázka ve mně zněla pořád dokola. Dokud se ve dveřích nezjevila Poppy s kufry v rukou. A hned mi to bylo jasné! Poppy se k nám po třech měsících chození s Willim stěhuje! No paráda! Budou mít na mě tolik času, až to nebude ani možné! Ale opak byl pravdou. Byla jsem ráda, že mi dali dvakrát denně najíst. Když zrovna nebyli v práci, tak byli v posteli. A to jsem jim trpěla víc jak devět měsíců. A pak to Willi a Poppy zakončili Poli. Ano, narodila se jim dcera Poli. Byla to moc milá a hezká holka. Měla mě moc ráda a pořád se se mnou mazlila. Byla jsem moc ráda, že ji máme. Po narozeni Poli se všechno točilo jen kolem ní. Ale mě to nevadilo. Byla jsem moc ráda, že se tady cítila v bezpečí. Jednoho dne, přesně na narozeniny Poppy, si před ní Willi klekl s prstýnkem v krabičce. Prý se tomu říká zásnuby. A po zásnubách bývá svatba. Takže budu mít o čem psát….

Kapitola 5

Svatba

Už od rána se tady konaly přípravy ke svatbě.

Nejprve začnu u nevěsty – Poppy. Nejdříve ze všeho ji nádherně nalíčili, pak s ní nacvičili pochod k oltáři, pak jeli vybrat šaty do půjčovny, doma si je oblékla, pak ji nádherně nazdobili vlasy a nakonec dostala květinu, se kterou půjde k oltáři. A teď ženich – Willi. Nejprve si vyrazil vybrat sako, potom si nacvičil pochod k oltáři a…….. Byl připraven. Ano poněkud časový rozdíl, ale znáte to, dáma musí vypadat jako dáma.

No a konečně došlo k obřadu. Sjely se obě velké rodiny. Všichni seděli uspořádaně. A já? Já jsem seděla na pravé straně za nevěstou. Ach, byla to opravdu dojemná chvíle. 

No a pak došlo na pravý opak. Všichni začali slavit. A pili a pili a pili. Nakonec došlo k nějakým těm tradicím. Třeba hození kytkou za sebe. 3……2…….1…… TEĎ. Spadla asi tři cm přede mě. Já na to: „ No, děkuji pěkně. Ale jsem moc mladá na to, abych se vdávala,“ a odešla jsem. 

Najednou bylo ráno a všichni už spali. Já taky, samozřejmě.

Jsem zvědavá, co bude příště…….

Doufám, že se vám moje část deníku líbila. Možná vydám i další. Děkuji a mějte se pěkně.

Pac a pusu posílá:

BRITNEY